Právní pomoc

Hlavním cílem Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosech dětí ze dne 25. 10. 1980 (vyhlášena pod č. 34/1998 Sb.) je dosáhnout zajištění bezodkladného návratu dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných v některém smluvním státě.

Pro plnění uvedených cílů byl v textu úmluvy vytvořen systém opatření, které jsou všechny členské státy povinny respektovat a v co nejkratším možném čase provádět prostřednictvím mimo jiné tzv. Ústředních orgánů, kterým je pro ČR Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

V souladu s textem uvedené úmluvy je povinností úřadu poskytovat právní poradenství a pomoc osobám, jejichž právo péče o dítě bylo porušeno, ale i těm, kteří jsou takovou situací ohroženi. Úřad působí jako prostředník mezi orgány ČR a orgány druhého dotčeného státu. Pomáhá s vytvořením žádosti o návrat dítěte z ciziny, naopak působí jako přijímací orgán pro takový návrh v případě, že je dítě uneseno do ČR.

Úřad se snaží působit na zainteresované osoby tak, aby dosáhl dobrovolnému návratu dítěte nebo ulehčil, popř. zprostředkoval vznik dohody rodičů o dalších podmínkách výchovy dítěte, které zahrnují i místo jeho pobytu. Úřad nemá pravomoc nikoho k dohodě nutit ani ji schvalovat, k tomu je příslušný pouze soud. Je však prioritou úřadu, aby se věc urovnala smírnou cestou, která je nejvhodnější pro všechny strany a dítě je v případě jejího vzniku uchráněno všech negativních okolností spojených se soudním řízením a případným výkonem soudního rozhodnutí.

V rámci českého právního řádu zatím nebylo vytvořeno mnoho právních nástrojů, které by mohly sloužit jako prevence mezinárodních únosů dětí. V případě, že je zde však podezření na nebezpečí mezinárodního únosu je možné požádat soud o vydání rozhodnutí (předběžného opatření), kterým by bylo dítěti zakázáno vycestovat mimo území ČR. I toto opatření má však vzhledem k otevřeným hranicím (Schengenský prostor) a volným podmínkám pro vydání cestovního dokladu dítěti omezenou efektivitu.