Úvod > Úřad > Glosář právních pojmů
Je podkladem pro řízení o výkon rozhodnutí před soudem nebo pro exekuční řízení. Určuje povinnost, kterou lze vynutit státní mocí v případě, že ji povinný nesplnil dobrovolně.
Je přijetí cizího dítěte za vlastní, přičemž dítě, jehož obvyklé bydliště je v jednom státě („stát původu“), je osvojováno do jiného státu („přijímající stát“). Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi.
Mezinárodním únosem dítěte se označuje protiprávní přemístění či zadržení dítěte mimo stát jeho obvyklého bydliště (co znamená "obvyklé bydliště" naleznete níže). Typickým případem je odvezení dítěte jedním z rodičů zpět do země původu tohoto rodiče po rozpadu vztahu či manželství.
Nezapomínejte, že oba rodiče mají na dítě stejné právo, být s ním v kontaktu, pečovat o ně. I dítě má stejné právo být se svými rodiči a nebýt od nich odděleno. Uvedené lze porušit pouze na základě rozhodnutí soudního (popř. v jiných zemích odpovědného správního) orgánu na základě na zákona.
Dítě však může být uneseno i pěstounům, z dětského domova či od další fyzické nebo právnické osoby, jíž bylo dítě svěřeno do péče.
Obvyklé bydliště je faktická skutečnost, kterou nelze založit právním úkonem. Obvyklé bydliště vzniká po určité době úmyslného setrvání na určitém území s tendencí zde i dále zůstat. Vykazuje znaky trvalosti, osoba má k tomu místu vazby jako je vytvoření trvalého obydlí (i nájem delšího charakteru), přátelských a pracovních vazeb, má zde lékaře, dítě zde chodí do školy, má zde koníčky apod.
Jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke středu zájmu dětí týchž rodičů, nemůže žádný z rodičů zastoupit své dítě. Pak soud ustanoví dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem je zpravidla určen orgán sociálně – právní ochrany dětí (§ 37 zákona o rodině)
Soud může ustanovit dítěti opatrovníka pro zvýšenou ochranu jeho jmění (§ 37b zákona o rodině), pro případ omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2 zákona o rodině) a v řízení o osvojení (§ 68 zákona o rodině) nebo v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů (např. § 83 zákona o rodině).
Jestliže rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka. Postavení poručníka upravuje § 78 a násl. zákona o rodině.
Právní moc rozhodnutí nastává ve chvíli, kdy již není možné proti rozhodnutí podat řádný opravný prostředek nebo již byl opravný prostředek vyčerpán (např. odvolání).
Je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
Rodičovská zodpovědnost je upravena v § 31 a násl. zákona o rodině.
Trvalý pobyt je institut evidenčního charakteru, který mnohé evropské i další země světa neznají. Osoba může být nahlášena k trvalému pobytu, ale obvyklé bydliště mít na druhé straně zeměkoule. Fakt, že má osoba na určitém místě nahlášen trvalý pobyt, nemá např. v případech mezinárodních únosů dětí žádný vliv, právní relevanci.
Týká se rozhodnutí justičních orgánů jiného státu. S rozhodnutím justičních orgánů jiného státu se nakládá jako s vlastním rozhodnutím za splnění stanovených podmínek, stát poté přizná zahraničnímu rozhodnutí právní účinky na svém území.
Rozhodnutí, které již nabylo právní moci a uplynula lhůta k plnění v něm uložená. Povinnost v něm uložená může být vykonána donucením orgánem státní moci.
Zákonným zástupcem nezletilého dítěte jsou jeho rodiče, rozsah zastoupení je upraven v § 36 a násl. zákona o rodině.
Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou, podmínky upravuje § 31 a násl. občanského zákoníku.
