Právní dokumenty

Základním nástrojem úpravy právní pomoci při vymáhání výživného je tzv. New Yorská Úmluva – Úmluva OSN o vymáhání výživného v cizině ze dne 20. 6. 1956 (seznam smluvních států naleznete zde ), která upravuje systém administrativní spolupráce mezi přijímajícími a odesílajícími orgány jednotlivých členských států. Tato mezinárodní smlouva nereguluje otázku vzájemného uznávání titulů týkajících se výživného, proto je potřeba její použití kombinovat také s jiným dále uvedeným nástrojem (je-li to možné v konkrétní situaci s ohledem na závazky partnerského státu).

Dalšími nástroji, které díky úpravě procesu uznání a výkonu pomáhají k efektivnějšímu vymáhání výživného, jsou dvě mezinárodní smlouvy vzniklé z činnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého:

1. Úmluva o uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem ze dne 15. 4. 1958 (seznam smluvních států naleznete zde )
2. Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ze dne 2. 10. 1973 (seznam smluvních států naleznete zde ).

Ve vztazích mezi členskými státy Evropské unie je třeba rovněž vzít v úvahu použití nařízení Rady (ES) č. 44/2001 z 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, a to v rozsahu, ve kterém nelze použít mezi dotčenými státy shora uvedené  nástroje.
Text dokumentů naleznete v sekci Odkazy.