Úvod > Výživné
Výživné
K tomu, aby mohlo být přeshraniční vymáhání výživného úspěšné, musejí být splněny dva základní předpoklady. Právním předpokladem je existence úpravy v mezinárodní smlouvě závazné mezi dotčenými státy nebo zachování vzájemnosti mezi těmito státy (vzájemností při vymáhání výživného lze přitom rozumět existenci stavu, kdy státy i při neexistenci mezinárodní smlouvy při vymáhání spolupracují). Předpokladem faktickým je, že cizí stát fakticky plní úkoly, které pro něj z mezinárodněprávních závazků vyplývají.
Podle historických zkušeností z činnosti úřadu je poměrně vysoká úspěšnost vymáhání z Německa, Rakouska, Slovenska, USA a Austrálie. Naopak bezvýsledné zůstaly pokusy o vymožení výživného ze států arabských, asijských, afrických, latinskoamerických (včetně Kuby), z nástupnických států bývalé Svazové federativní republiky Jugoslávie a bývalého Sovětského svazu, a to často i za situace, kdy se jedná o smluvní státy mezinárodních smluv, které vymáhání výživného regulují. Problematická je také spolupráce např. s Itálií, Řeckem a Izraelem.
Výživné lze vymáhat na základě existujícího titulu, tedy vykonatelného rozhodnutí českého nebo zahraničního soudu, které placení výživného konkrétní osobě ukládá. Rozhodnutí českých soudů v cizině nejsou zpravidla automaticky vykonatelná. Nejdříve musejí být příslušným soudním nebo jiným orgánem státu, kde žije osoba povinná výživou, uznána. Uznána budou za předpokladu, že splňují podmínky pro uznání vyplývající z právní úpravy (ta je obsažena ve dvoustranné smlouvě, mnohostranné smlouvě nebo vyplývá z recipročního ujednání). Obecně lze říci, že uznána a vykonána v cizině mohou být pouze ta rozhodnutí českých soudů, kdy povinná osoba o řízení věděla a mohla se v něm řádně hájit. Zásadně nejsou v cizině uznatelná a vykonatelná rozhodnutí o výživném, kdy v době řízení před českým soudem nebyl znám pobyt povinného a soud mu proto pro řízení ustanovil opatrovníka (§ 29 občanského soudního řádu).