Participační práva dětí

V rámci své praxe Úřad jedná s cílem naplnění práv a ideálně i potřeb dětí, které se v rámci své rodiny pohybují v mezinárodních vodách. 

Každé dítě má mít možnost být aktivně zapojeno do procesů, které mu fakticky ovlivňují život, nebo by alespoň mělo dostat dostatek informací o tom, co se nyní děje, proč, jak to bude pokračovat, nač má právo a co ono samo může ve své situaci podniknout. Každé dítě má právo na participaci.

Klientem Úřadu je vždy dítě a jeho rodič. Chceme, aby děti mohli být spolutvůrci svého “domova.” Participace je nedílnou součástí uvažování nad každým případem. V některých případech jde o tzv. minimální standard participace, jinde je možné použít rozsáhlejší postupy zapojení dítěte. 

V činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí participace znamená, že:

  • děti jsou informovány o tom, co se děje
  • děti jsou informovány o tom, proč se to děje 
  • děti jsou informovány o tom, co mohou v blízké i vzdálené době očekávat
  • dětem je případně sděleno, jak bylo rozhodnuto v jejich věci

V některých případech jsou děti přímo zapojeny do hledání řešení jejich rodinné situace, a to buď zjišťováním jejich přání, prožívání a názoru, či přímým nebo nepřímým zapojením do mediace, případové konference nebo jiných procesů. 

Cílem participace není a nemá být:

  • psychoterapeutická pomoc dítěti
  • dlouhodobé psychologické poradenství
  • provázení či práce s dítětem

Participace může dle potřeby zahrnovat: 

  • nárazovou krizovou intervenci
  • jednorázové psychologické poradenství
  • poradenství v oblasti dalších služeb, které může dítě využít

Na participaci dětí se aktivně a angažovaně podílejí pracovníci Úřadu - právníci, psychologové a sociální pracovníci. Využíváme také označení „dětský specialista“ pro pracovníka s kompetencemi a dovednostmi zjišťovat názor, přání a prožívání dítěte, případně dítě přímo aktivně zapojit do všech procesů. Profesí je dětský specialista buď psycholog nebo sociální pracovník. 

Participace ze své podstaty nemá být pouze aktivitou soudů a úřadů. Jsou to primárně rodiče, kteří při svém rozhodování mají brát ohled na práva dětí a na jejich přání. Jejich úkolem je vlastní děti vhodně a včas informovat o změnách v rodině, naslouchat tomu, jak děti změny v rodině prožívají, a respektovat, že i děti mohou mít na situaci jiný náhled než máma nebo táta.