Participační praxe případů mezinárodního osvojení

Mezinárodní osvojení (dále jen osvojení nebo adopce) dává naději žít plnohodnotný a láskyplný život dětem, které měly těžký start, byly přemístěny buď do ústavního zařízení (dále jen ústav) nebo do přechodné pěstounské péče a následně se jim v rámci České republiky nepodařilo najít ani osvojitele ani pěstouny. Mezinárodní osvojení pro tyto děti znamená poslední šanci mít mámu, tátu, a žít běžný život jako kdokoliv z nás. 

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí koordinuje celý proces mezinárodního osvojení z právního, psychologického i administrativního hlediska. 

Otázky participace procesu mezinárodního osvojení jsou ovlivněny tím, že se často jedná o děti velmi malé, nejčastěji batolata nebo děti předškolního věku, méně často pak děti mladšího školního věku. Přesto je velmi potřebné poskytovat dětem dostatek informací a pozorně vnímat jejich prožívání, naslouchat jejich názoru a přání. Není totiž větších životních změn než přestěhování dítěte do jiné země, jiné kultury a především k novým pečujícím lidem, kteří navíc hovoří zcela odlišným jazykem. 

Informování dítěte a práce s dítětem před příjezdem žadatelů

Participace dítěte by měla v této fázi obsahovat:

  • zjištění názoru dítěte na mezinárodní adopci
  • dostatečnou a citlivou přípravu dítěte na samotný příjezd případných budoucích osvojitelů tak, aby jejich vzájemné seznámení bylo co možná nejpřirozenější a zbavené vzájemných nejistot

Tato příprava je většinou delegována na přímé pečující osoby a sociální pracovníky, kteří vedou spis dítěte. Pokud jde o sourozence, je vhodné otevřít otázku, zda by byli ochotni jít do rodiny samostatně. U starších sourozenců mladších dětí je třeba hovořit i o tom, jak by zvládli situaci, když by se rodina našla jen pro dítě nejmladší. 

Vždy je důležité dítě upozornit na to, že pokud by se náhodou nějaká rodina našla, dostalo by dítě nejprve informace, pak by se mohli vzájemně potkat, a teprve poté by se rozhodovalo, zda by si přálo více se s rodinou seznamovat, a pokud by se mu to líbilo, i se k ní přestěhovat. 

Úřad je nápomocen pečujícím osobám s přípravou dítěte na příjezd žadatelů. Starší děti může psycholog našeho úřadu dítě navštívit ještě před příjezdem návštěvy a vše probrat osobně. Ve chvíli, kdy pro dítě vše začne, bude dítě psychologa znát jako neutrální osobu a snáze k němu najde cestu v případě jakýchkoliv nejasností, obav, ale také sdílení pozitivních zážitků.

Příprava dítěte na příjezd žadatelů obnáší informování dítěte o rodině a zemi z níž přijíždí a intenzivní práci s dítětem. Včasná a dostatečná příprava dítěte na příjezd návštěvy může výrazně ovlivnit průběh prvního setkání se žadateli, další seznamování, i celkové navazování vztahu dítěte k potencionálním rodičům. 

Cílem přípravy je pomoci dítěti:

  • převést neznámé na známé
  • konkretizovat očekávání a lépe zvládnout nejistotu
  • usnadnit navázání kontaktu

Z praxe Úřadu se jako užitečné osvědčily následující pravidla:

  • s dítětem o návštěvě ze zahraničí hovoří vždy jeden člověk (zvlášť důležité v ústavech)
  • o příjezdu návštěvy ze zahraničí by dítě mělo být informováno vždy individuálně, bez přítomnosti dalších osob nebo dětí; ostatní děti v ústavu jsou informovány pouze rámcově 
  • je třeba sledovat reakce ostatních dětí a osob a podporovat pozitivní atmosféru 
  • o žadatelích o osvojení se hovoří jako o návštěvě, o paní/pánovi, či tetě/strejdovi, případně jsou používána jejich křestní jména
  • je vhodné představit žadatele dítěti pomocí fotografií a dalších dostupných informací (co dělají, kde žijí, kde večeří, zda mají domácí mazlíčky apod.)
  • příprava na cizí jazyk pomocí video pohádky, nebo písniček a příprava na možnosti dorozumívání se s návštěvou (gestikulace, obrázky, překladače apod.)
  • podpořit dítě ve výrobě dárečku pro návštěvu, např. nakreslení obrázku 
  • domluvit se s dítětem, že bude návštěvu provázet a ukazovat návštěvě, kde žije a co má rádo
  • představit zemi, odkud žadatelé přijíždějí, a zahrnout cizí zemi do hry a vyprávění
  • starší děti informovat o plánovaném procesu a harmonogramu

Jakoukoli přípravu je vždy třeba uzpůsobit věku a potřebám dítěte. 

Zapojení dítěte v průběhu seznamování se s žadateli

Při setkání dítěte se žadateli a v následném vzájemném seznamování je dítě plně zapojeno. Míra participace odpovídá věku a dosaženým schopnostem a dovednostem dítěte. 

Nejprve probíhá setkání dospělých – žadatelů, pečujících a podpůrných osob (pěstouni a jejich doprovodná organizace nebo vychovatelka/zdravotní sestra a ředitel ústavu), psychologa našeho úřadu, který celé setkání vede, a také tlumočníka. 

Poté dochází k prvnímu kontaktu dítěte s žadateli. Iniciativa je ponechána volně na hlavních aktérech, dítěti a žadatelích, teprve kdyby komunikace vázla, pokusí se psycholog vzájemný kontakt podpořit. První setkání trvá asi hodinu, maximálně dvě, a je vyhodnoceno jak s žadateli, tak s dětmi a pečujícími osobami. 

Následující dny žadatelé dochází pravidelně za dítětem na návštěvu. Program se uzpůsobuje potřebám a přiměřeně také přáním dítěte, přičemž vše je konzultováno také s pečující osobou, plynule je předávána péče o dítě žadatelům až dojde k prvnímu nočnímu přespání. 

Průběh seznámení dítěte a žadatelů je vyhodnocován, společně je plánován další postup a žadatelům jsou postupně předávány další informace o dítěti z jeho sociální a rodinné anamnézy.

Dětem je nasloucháno v průběhu celého procesu a na jejich přání i podněty je adekvátně reagováno. S dětmi je plánováno detailně i rozloučení s pěstouny, ústavem nebo se školou a kamarády před tím, než přejde do péče žadatelů. Zvláštní pozornost mají vždy děti starší, pro které mohou být změny náročnější.

V průběhu celé interakce je významná podpora původní pečující osoby (tety v ústavu nebo pěstounů), která:

  • usnadňuje celý proces a umožňuje dítěti se na nové lidi navázat
  • pomáhá dítěti vytvářet pocit důvěry k žadatelům; vzájemné sympatie se žadateli, podpora, přátelská atmosféra, která vychází z osob dítěti nejbližších, se na dítě přenáší, a to se pak může cítit bezpečně
  • umožňuje dítěti sdílet jeho prožitky s návštěvou a to jak pozitivní, tak i případné frustrace z toho, že dítěti návštěva nerozumí
  • sleduje projevy dítěte a případnou únavu a ve spolupráci s dalšími zapojenými osobami hledá řešení takové situace
  • vhodně hovoří s dítětem o možnosti přespávání u žadatelů a o postupném přechodu do jejich péče
  • plánuje s dítětem přerušení školy, rozloučení s kamarády, rozloučení s pěstouny nebo pracovníky ústavu apod. 

Úkoly psychologa našeho úřadu jsou:

  • řídit setkání zapojených osob
  • komplexně vyhodnocovat veškeré informace o průběhu seznamování, případně poskytovat poradenství
  • cíleně pozorovat vzájemné interakce, chování a vztahování se mezi dítětem a žadateli
  • hovořit s dětmi o tom, jak se mu s žadateli líbí, co spolu dělali, jaké to u nich je, jak jim rozumí a jak oni rozumí jemu, a zda by s nimi chtělo být nadále
  • intenzivně doprovázet starší děti celým procesem

Informování dítěte a jeho příprava na přestěhování

Přejezd dítěte z České republiky do nového domova je pro dítě další velká změna a náročná situace. Dítě se nedorozumí ještě dobře se svými spolucestovateli, nemá s cestováním takové zkušenosti a neví, co jej čeká po příjezdu do nové země. Navíc se tímto završuje předání dítěte do nové rodiny a po odcestování již není snadné (ani účelné) do života dítěte aktivně z České republiky vstupovat. 

Pracovník Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí si proto musí být jistý, že přemístění dítěte je v jeho nejlepším zájmu a že je na to dítě alespoň minimálně připraveno. 

Žadatelé s dítětem o přemístění hovoří, společně jej plánují, prohlížejí obrázky a videa nového domova, dopravních prostředků, realizují online hovory s budoucími prarodiči apod. Sami se na životní změnu připravují společně s dítětem, které se na ně již emočně váže.

Psycholog Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí je od prvního setkání s žadateli v neustálém kontaktu (nejméně jednou za tři dny žadatelé posílají zprávu o tom, jak dítě prospívá a jak se daří prohlubovat vzájemný vztah,…), nabízí jim poradenství k chování dítěte a jeho projevům, ale i konzultace k praktickým záležitostem jako je zajištění lékaře dítěti či tipy na aktivity v Brně. 

Zejména pro starší dětí (5 let a více), které již mají velmi dobře rozvinutou češtinu a které mohou prožívat chvíle frustrace z nedokonalého porozumění, existuje společné setkání neboli příprava na přemístění, která probíhá v češtině nejčastěji v dětské místnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 

Schůzky se účastní dítě, jeho budoucí osvojitelé, psycholog našeho úřadu, případně právník. Tlumočník může být v případě potřeby dohodnut na telefonu nebo osobně přítomen. Dětská místnost je přizpůsobena dětem, je bohatě vybavena hračkami, pomůckami, pískem pro metodu Sand play, tabulí a celkově jde o pro děti příjemný prostor.

Cílem společného setkání je:
  • zjištění názoru a prožívání dítěte a jeho příprava na přemístění do nového domova
  • zhodnocení vztahu mezi dítětem a žadateli
  • doporučení žadatelům před cestou a pro adaptační období nové rodiny v jejich domově
  • případně další poradenství rodině

Velká část setkání je věnována práci se samotným dítětem. Nejprve je dohodnuto, zda bude rozhovor probíhat v přítomnosti žadatelů nebo bez nich, přičemž hlavní slovo má dítě. Vhodné je zjistit, jak se dítěti daří, co v poslední době s žadateli dělalo, jak se spolu baví a dorozumívají, jestli jej něco štve, co by si dál přálo. 

S dětmi je hovořeno:
  • opětovně o mezinárodním osvojení s tím, že protože vypadá, že je mu s žadateli dobře, může s nimi odjet do jejich domova a tam s nimi bydlet a žít
  • o představě dítěte, jak bude přejezd probíhat
  • o cestě do zahraničí do nového domova a trvající možnosti zůstat v kontaktu s pro něj důležitými lidmi v zařízení, s pěstouny, kamarády

Pro přípravu dětí je velmi vhodné stěhování přehrát pomocí hraček (domečky pro panenky, auta, letadlo, vláček, pískoviště apod.), nebo je fajn využít fotografie a navazovat na znalosti, které už dítě má a dávat je do souvislostí (znamená to mít dostatek podrobných informací od žadatelů). 

Pro přípravu dětí je velmi vhodné stěhování přehrát pomocí hraček (domečky pro panenky, auta, letadlo, vláček, pískoviště apod.), nebo je fajn využít fotografie a navazovat na znalosti, které už dítě má a dávat je do souvislostí (znamená to mít dostatek podrobných informací od žadatelů). 

Velmi funkční je také vytvořit spolu s dětmi vizuální kalendář /vložit obrázek kalendáře/, který cestu znázorní pomocí obrázků a běžných denních předělů (snídaně, oběd, večeře, noc) a který mohou používat a tvořit děti společně s žadateli i následující dny.

Příprava dětí na odjezd či jakékoliv další přesuny či změny pomocí kalendáře se osvědčuje i u dětí mladších 5 let, obvykle od druhého setkání psycholog žadatele vede v tom, jak s kalendářem pracovat.   

Děti potřebují být orientované v tom, co se bude dít, aby nebyly vystaveny zbytečné nejistotě a nepříjemným překvapením.

Pokud dítě nejeví nadšení z přejezdu do nového domova, nebo je vyloženě proti, je vhodné zvážit, zda se jedná o aktuální situaci jako je:

  • aktuální únava,
  • frustrace,
  • vztek na žadatele,
  • obavy z neznámého,

nebo se jedná o setrvalejší stav.

V případě, kdy negativní názor dítěte na přesun do zahraničí je stabilní v čase (v praxi se vyskytuje vzácně), je nutné posoudit nejlepší zájem dítěte a dle toho dále postupovat.

Soudu jsou buď dodány nové informace o tom, že se osvojení nejeví v nejlepším zájmu dítěte, nebo je s dítětem intenzivněji pracováno, jsou mapovány jeho obavy, jsou řešeny jakékoli vzniklé problémy, dítě je podrobněji informováno o tom, co se bude dít, je intenzivně podporován vztah dítěte a žadatelů. Základem je však dobrá a dostatečná komunikace s dítětem.