Participační praxe v případech úpravy péče, styku nebo výživného

Oddělení právní pomoci se zabývá náročnou pomocí mezinárodním rodinám, které se rozpadají či se již rozpadly. Často se jedná o spory, kde je dítě uprostřed nejen složitých procesů, ale také náročné životní změny a mnohdy nepříjemných a intenzivních hádek či emocí.

Jako minimální standard participace Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí vnímá informování dítěte. Teprve v případech, kde je to potřebné, účelné a zároveň z pohledu úřadu efektivní a časově reálné, přichází na řadu zjišťování přání, prožívání a názoru dítěte či úplné zapojení dítěte do realizovaných procesů.

Informování dítěte

Informování dětí o aktuální situaci v rodině a otázkách, které zrovna rodiče (nebo soud) řeší, má tyto hlavní cíle:

  • orientovat dítě v situaci a čase
  • snižovat nejistotu dítěte
  • aktivizovat dítě 

Nejvíce přístupným způsobem, jak děti informovat, jsou webové stránky. Zároveň jde o nejméně osobní způsob, nicméně právě proto může být informačně bohatý. 

Úkolem webu je dítě maximálně a zároveň přehledně informovat o tom:

  • s jakými problémy jim může náš úřad pomoci 
  • co může dítě čekat v případě řešení jednotlivých problémů 
  • co může očekávat, pokud jej čeká soud, mediace nebo rozhovor s psychologem našeho úřadu
  • jaká jsou jeho práva
  • jak mohou jiné děti prožívat obdobné situace pomocí videí
  • jak dítě může úřad kontaktovat, kdo a kdy mu odpoví, jak to na Úřadě vypadá
  • jak si dítě může na úřad stěžovat, pokud se mu něco nelíbí

KIDS.umpod.cz

Přesněji zacíleným způsobem informování dítěte je dopis. Jedná se také o nejčastěji používaný způsob informování dítěte. 

Pro děti do 15 let pracovníci úřadu připravují dopisy, kde je jednoduchý text strukturován do grafických celků. Každý takový dopis obsahuje fotku pracovníka, který případ dítěte řeší, a přímý kontakt na něj spolu s vysvětlením, co je jeho úkolem, a povzbuzením, aby se na něj dítě neváhalo obrátit. Starším dětem je zasílán formálnější dopis, který je také přizpůsoben rodinné situaci.

Dopis obsahuje:
  • nejdůležitější práva dítěte, která se jej v dané situaci týkají (alespoň první dopis)
  • stručné vysvětlení proč Úřad s rodinou dítěte spolupracuje
  • co se v minulosti podstatného stalo
  • co dítě může v nejbližší době očekávat
  • kdy může dítě očekávat další informace
Dopisem děti bývají informovány také:
  • o nadcházející události (setkání s psychologem, návštěva soudu, ...) 
  • o výsledku soudu či dohody rodičů včetně vysvětlení praktických dopadů pro dítě
  • o tom, že se prozatím nic nezměnilo a co se bude dít dál

Předání dopisu zajišťujeme poštou, pomocí místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, případně e-mailem nebo o spolupráci žádáme zahraniční partnerský ústřední orgán v zemi, kde aktuálně dítě žije. 

Oba rodiče jsou vždy dopředu informováni o tom, že dítě bude kontaktováno. Zároveň je rodičům sdělen rámcový obsah dopisu, aby se minimalizovala jejich případná nejistota a jsou také podporováni v tom, aby s dítětem o tématu hovořili. 

Rodiče vždy mají možnost dítě informovat nejprve sami, což je vždy vítané a pro děti přirozenější. Zároveň díky dopisu mají rodiče představu o tom, co by dítě mělo vědět a co už by bylo přílišné zatěžování.

Informování v rámci osobního anebo online setkání je méně časté, odehrává se u případů složitých, u angažovaných starších dětí, nebo pokud je dítě více zapojeno, ať už zjišťováním jeho názoru či účastí v některém procesu (při soudním jednání, při pohovorech s dětským specialistou, při návštěvě zařízení, případových konferencích apod.).

Osobní informování umožňuje bezprostřední ověření, zda dítě předaným informacím rozumí, nebo zda se nepotřebuje ještě na něco zeptat. Obsah sdělení je podobný jako u dopisu, odvíjí se také od aktuální situace a potřeb dítěte. Mnohdy osobnímu informování předchází zaslání dopisu. 

Informování dítěte pomocí telefonátu či SMS zprávy se děje v případech, kdy má pracovník s dítětem navázán vztah již z předchozí komunikace. Touto formou může Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí dítěti sdělit nové skutečnosti, rozhodnutí soudu apod. 

Zjišťování názoru, přání a prožívání dítěte

Zjišťování názoru dítěte na situaci, v níž se nachází, zahrnuje zjištění vnímání a prožívání dítěte (pocitů a emocí s řešenou situací související) a samotného přání dítěte. Při osobním setkání (bez přítomnosti jiných osob, které by mohly dítě přímo či nepřímo ovlivňovat) Úřad komplexně zjišťuje, jak dítě vidí aktuální problém v rodině.

Rozhovor s dítětem za účelem zjišťování názoru vždy provádí dětský specialista, zároveň může být přítomen právník našeho úřadu, který je zodpovědný za vedení celého případu, který mnohdy dítě bude dále informovat a na kterého se může dítě samo obracet. Právník po setkání s dítětem může lépe rozumět potřebám, přáním a problémům, které v očích dítěte existují (jelikož pohled rodičů, se kterými právník jedná, může být zcela odlišný), může zvýšit svou citlivost k celému případu. 

Zjišťování názoru a prožívání se realizuje pomocí rozhovoru s dítětem. Cílem je maximálně zapojit dítě a následně poskytnout jeho názor a přání buď soudu nebo rodičům v rámci mediace nebo zúčastněným stranám v rámci případové konference. 

Před setkáním s dítětem je vždy nutný kontakt s oběma rodiči, který realizuje dětský specialista, který bude s dítětem hovor vést. Nejčastěji probíhá dvojí, nejprve e-mailový a poté telefonní či online hovor. 

S rodiči je hovořeno o následujících tématech:

  • co participace přináší dítěti a co přináší rodičům
  • jak zjišťování názoru dítěte probíhá (včetně příkladů)
  • co má dítě rádo a co rádo dělá (pro rychlejší navázání kontaktu)
  • o pohledu rodiče na dítě – jak aktuální rodinnou situaci dítě zvládá, co je pro dítě náročné, co je pro dítě důležité
  • jak může rodič připravit dítě na rozhovor s dětským specialistou
  • o termínu rozhovoru a informaci, kdo dítě k rozhovoru přivede
  • zda rodič obdrží následně zprávu o rozhovoru s dítětem nebo jen ústně předané informace v rámci osobního pohovoru či mediace
Kde rozhovor probíhá?

Zjišťování názoru, prožívání a přání dítěte probíhá nejčastěji přímo v sídle Úřadu, a to v prostorách k tomu uzpůsobených. Jedná se o příjemnou a barevnou dětskou místnost vybavenou potřebnými hračkami a pomůckami.

V menšině případů vyjíždějí dětští specialisté za dětmi do terénu, a to buď přímo k nim domů, nebo do předem dohodnutých prostor (např. OSPOD, nezisková organizace). I v takovém případě má dětský specialista s sebou řadu pomůcek, které mohou vytvořit příjemnou atmosféru a pomoci dítěti hovořit. 

Délka a obsah rozhovoru

Samotný rozhovor s dítětem trvá asi hodinu.

Úvodní část zahrnuje společné naladění se, vzájemné představení a časové zarámování, což většinou probíhá ještě za přítomnosti rodiče. Následně se společně s dítětem dětský specialista dohodne, kde rodič bude na dítě čekat. Sourozenci se mohou dohodnout, zda chtějí rozhovor absolvovat každý zvlášť, nebo dohromady. 

Poté si dětský specialista s dítětem buď neformálně povídá k vytvoření příjemné atmosféry o tématech, které ví, že dítě baví, anebo jde přímo k meritu věci, což je vhodnější zvláště u dětí, které již mají od rozhovoru nějaká očekávání.

Na začátku hovoru vždy přichází informování dítěte, které zahrnuje:
  • kde je, proč zde je, co je úkolem pracovníka, se kterým hovoří, a jak dlouho to bude asi trvat
  • informaci, že má právo vědět, co se děje s jeho rodinou, a má právo říct, co si myslí a přeje
  • seznámení s dalšími právy relevantními k jeho životní situaci (např. vídat se pravidelně a osobně s oběma rodiči, či osobou blízkou)
  • jakým způsobem bude rozhovor probíhat a jaká jsou pravidla rozhovoru: “Nemusíš říkat vůbec nic, když nebudeš chtít. Nikdo tě nebude nutit. Na druhou stranu jde o skvělou příležitost opravdu říct, co si myslíš, a to jak rodičům, tak soudu. Protože jde hlavně o tebe a tvůj život. Taky chci, abys věděl, že kdykoli budeš chtít, můžeš náš rozhovor přerušit nebo skončit. Stačí mi říct, že už chceš jít za mámou. Celou dobu si budu dělat poznámky a psát si, co mi říkáš. To proto, abych na něco nezapomněla. Na závěr ti ale všechno, co jsem si napsala přečtu a ty mi můžeš říct, jestli jsem to pochopila správně, nebo mě opravit. Taky se na konci spolu dohodneme, které informace mohu říct rodičům a napsat do zprávy pro soud. Pokud bys však nechtěl, aby se něco z toho, co jsi mi řekl, kdokoli dozvěděl, já si to poznačím a zůstane to jen mezi námi, bude to důvěrné, na to se můžeš spolehnout. Může to tak být?
  • jak bude dál naloženo s tím, co řekne, přičemž zodpovědnost za finální rozhodnutí nesou dospělí
  • je vysvětleno, že soudce bude brát na jeho přání a názor ohled, nicméně zjišťuje názor také dalších lidí – mámy, táty, školy, odborníků; soudce rozhodne podle toho, o čem si myslí, že je pro dítě nejlepší – to se někdy nemusí shodovat s přáním dítěte
  • pokud mezi rodiči probíhá mediace, vysvětlit, co to znamená a dát dítěti možnost účastnit se jí i přímo, tzn. vysvětlit, co by to pro dítě znamenalo

Samotné zjišťování toho, jak dítě rodinný konflikt a svou situaci prožívá, jaký má na vše názor, co je pro něj důležité a co mu vadí, co potřebuje a co by si přálo, vychází z principů tzv. praxe zahrnující děti (child inclusive practice). Dětský specialista využívá praktické pomůcky, hračky a techniky ulehčující samotný rozhovor.

Témata, u kterých dětský specialista zjišťuje, jak situaci dítě prožívá, jak se cítí, co si myslí a co si přeje, vždy odpovídají požadavkům jednotlivých případů, případně může jít přímo o otázky, které jsou zadané soudem.

Nejčastější témata, o kterých je s dětmi hovořeno: 
  • jak dítě vnímá rodinnou situaci
  • jaké má dítě vztahy s každým z rodičů
  • jak prožívá konflikt mezi rodiči
  • jaká jsou přání dítěte 
  • otázky zadané soudem, opatrovníkem nebo se týkají atypických případů
Závěr rozhovoru

Závěr rozhovoru je především o shrnutí již proběhlého a vzájemné dohodě na tom, co je veřejné a co důvěrné. Dětský specialista se také dítěte ptá, zda ještě nepotřebuje něco říct (nač se ho neptal, a přesto je to důležité) či se na něco zeptat.

Zajímavým ukončením je napsání stručného vzkazu pro rodiče nebo soudce. 

Výstupy z rozhovoru s dítětem

Výstupem rozhovoru s dítětem může být buď písemná zpráva nebo pouhé ústní předání zjištěných informací rodičům (např. v mediaci).

Hojně je využíváno citací dítěte s ukázkou obrázků, jež dítě vybralo jako odpověď na určitou otázku. Cílem je vyhnout se interpretaci a spíše zesílit hlas a přání dítěte v rodičovském sporu. Následně dětský specialista může zdůrazňovat potřeby dítěte, které z jeho aktuálního prožívání konfliktu vyplynuly, a které je potřeba naplnit.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v mnoha případech zpracovává dva druhy písemných výstupů z rozhovoru s dítětem - písemnou zprávu o názoru a prožívání dítěte a vyjádření psychologa k potřebám dítěte.

Je-li sepsaná písemná zpráva o názoru a prožívání dítěte, obsahuje všechny důležité aspekty rozhovoru: 

  • kdy, kde a s kým byl rozhovor proveden, jak dlouho trval, kdo dítě přivedl, zda oba rodiče byli o rozhovoru s dítětem informováni
  • popis, o čem bylo dítě v rámci rozhovoru informováno
  • jakým způsobem byl rozhovor veden
  • reakce a odpovědi dítěte na jednotlivá témata rozhovoru dle konkrétní situace případu
  • zhodnocení a shrnutí prožívání dítěte (jak se dítě vztahuje k osobám a jednotlivým tématům – pozitivní, negativní, neutrální vztahování, emoce s tím spojené apod.) 
  • specifika a nápadnosti v projevu a chování dítěte v rámci rozhovoru nebo u konkrétních případů (např. tenze, mechanické opakování téže věty, odpovědi, které neodpovídaly nebo nesouvisely s otázkou, extrémní polarita ve vztahu k jednomu či oběma rodičům, zabíhavé myšlení, pláč, neadekvátní smích, opakovaný únik od tématu, agresivní prvky ve hře, tik apod.)
  • zhodnocení rozumové vyspělosti dítěte s ohledem na jeho vyjádřené přání
  • vysvětlení, že tato zpráva odráží názor a prožívání dítěte, což není totéž jako “Vyjádření psychologa k potřebám dítěte”

Vyjádření psychologa k potřebám dítěte je odborná psychologická zpráva, kterou Úřad mnohdy přikládá ke „Zprávě o názoru a prožívání dítěte“ a která komplexně vyhodnocuje situaci dítěte. Zpráva interpretuje chování a projevy dítěte vzhledem k jeho vývojovým a situačním potřebám a hodnotí přání dítěte a jeho názor v kontextu jeho dlouhodobého zájmu a potřeb. Zároveň může popisovat alternativy vývoje situace s následným dlouhodobým dopadem na dítě a popisuje také pravděpodobná rizika, dávat doporučení rodičům, či navrhovat řešení rodinné situace vzhledem ke zdravému psychickému vývoji dítěte. 

Vyjádření psychologa k potřebám dítěte vychází z řady zdrojů, mezi které patří rozhovory s matkou/otcem/jinou osobou nebo protokoly z takových rozhovorů, znalecké posudky, zprávy policie ČR, zprávy z asistovaných kontaktů a samozřejmě také z rozhovoru s dítětem.

Vedle toho zpráva o názoru a prožívání dítěte je oproštěna od interpretací a zprostředkovává primárně hlas dítěte. Stanovisko dítěte tak má svou samostatnou váhu a pro soud může být i čitelnější.