Mezinárodní příslušnost soudů, řízení v zahraničí

Pouze tzv. mezinárodně příslušný soud může rozhodovat o návrzích rodičů na úpravu poměrů k jejich dětem. Pro mezinárodní rodiny může být složitější správné sudiště určit.

Tato otázka spadá pod oblast mezinárodního práva soukromého (rodinného). Obecně platné pravidlo pro všechny státy světa neexistuje, proto Vám doporučujeme obrátit se  s konkrétním případem na Úřad nebo na právního zástupce. 

Sudiště, tedy místo, kde bude probíhat řízení o péči o děti, může mít podstatný vliv na výsledek řízení a právní účinky rozsudku. Nejčastěji je příslušný soud, který má k dítěti nejblíže, jelikož má možnost získat o dítěti aktuální informace. Zpravidla se bude jednat o soud, v jehož obvodu má dítě, kterého se řízení týká, obvyklé bydliště.

Obvyklé bydliště je místo, kde: 
  • má dítě faktický dlouhodobý pobyt
  • má dítě pobyt dohodnutý oběma rodiči
  • má dítě vytvořeny sociální vazby
  • má dítě zajištěnu zdravotnickou péči
  • se dítě vzdělává
  • nebo kde tráví volný čas

Upozorňujeme, že občanství dítěte, nebo jeho ohlášený trvalý pobyt, nebývají hlavním rozhodujícím kritériem. Není tedy pravdou, že o dětech, Češích, mohou vždy rozhodovat české soudy.

Základní právní úprava mezinárodní příslušnosti soudů (závazná pro Českou republiku) je obsažena v:

  • Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Nařízení Brusel IIbis) 
  • Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (Nařízení o výživném)
  • Haagské Úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne 19. 10. 1996 (Haagská úmluva z roku 1996)
  • dvoustranných mezinárodních smlouvách
  • zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Sudiště a fakt, že řízení bude „mezinárodní“, může mít vliv také na právo, podle kterého bude situace posuzována. Nejčastěji soud aplikuje „své právo“ (český soud bude hodnotit práva a povinnosti podle českého práva, francouzský soud bude soudit dle francouzského práva apod.). Jsou však situace, kdy na rozhodování bude mít vliv více právních řádů. Tuto problematiku můžete konzultovat s pracovníky našeho úřadu nebo právními zástupci.

Jak přiznat právní účinky cizímu rozsudku v České republice?

Soudní rozsudky nebývají automaticky uplatnitelné na území jiného státu, nemusí mít v zahraničí žádné účinky, jako by neexistovaly. Jsou však cesty, jak dosáhnout toho, že i cizí soudní rozhodnutí bude závazné v jiném státu. Jedná se o postup tzv. uznání cizího rozhodnutí (mnohdy označováno jako registrace). 

Podmínky pro uznávání rozsudků jsou stanoveny v mezinárodních smlouvách (vícestranných, dvoustranných) a v zákoně o mezinárodním právu soukromém, proto je není možné obecně shrnout. Dle míry spolupráce mezi státy je možné odlišit následující režimy uznávání cizích rozhodnutí:

  • automatické uznání bez nutnosti zvláštního řízení
  • o uznání musí být rozhodnuto samostatným rozhodnutím
  • chybí podmínky pro uznání cizího rozhodnutí a návrh na uznání cizího rozsudku by byl pravděpodobně zamítnut

Jedná se o velmi komplexní téma, proto Vám doporučujeme v této otázce kontaktovat náš úřad nebo právního zástupce.

Jak je možné se účastnit řízení v zahraničí?

S mnoha rodiči Úřad řeší situaci, kdy je sudiště dáno v zahraničí, ale rodič žije v České republice. Být účastníkem řízení před cizími soudy může být komplikované i nákladné podle typu řízení, o které se jedná.

Z praxe Úřad doporučuje, aby rodič, který žije v jiném státě než tom, kde se vede soudní řízení týkající se dětí:
  • informoval soud o své správné adrese, na kterou mu má být doručováno (nebo udělil plnou moc pro doručování někomu blízkému ve státě, kde je vedeno soudní řízení – doručování do zahraničí je časově náročné a mnohdy nefunkční)
  • byl procesně aktivní – snažil se zjistit podrobnosti o řízení a včas se vyjadřoval k předmětu řízení (alespoň písemně)
  • pokusil se účastnit osobně jednání před soudem, případně si zajistil právní zastoupení ve státě, kde je vedeno řízení
  • zjistil si možnosti zajištění bezplatné právní pomoci a zajištění soudního tlumočníka v zahraničí
  • pokusil se záležitost řešit smírně (za pomocí Úřadu nebo jiné instituce)
  • zjistil si možnost účastnit se řízení vzdáleným způsobem, případně požádal cizí soud o zajištění jeho účasti přes telefon nebo videokonferenční hovor

Pracovníci úřadu mohou sdílet zkušenosti jiných klientů ze soudních řízení zahraničí, právní normy cizího státu však úřad detailně nezná. Zároveň vám úřad může poskytnout informace o možnostech spolupráce s ústředními orgány v zahraničí.

Úřad nemůže zastupovat české občany před soudy jiných států, stejně tak není oprávněn se k předmětu řízení v zahraničí vyjadřovat. Klienti i úřad mnohdy kontaktují zastupitelské úřady České republiky v zahraničí (konzuláty, velvyslanectví) a žádají je o pomoc. Kontakty na zastupitelské úřady je možné najít na www.mzv.cz.