Výživné – kdo jej platí, v jaké výši, komu a jak dlouho?

Žijí-li rodiče společně, pak jejich děti mají zpravidla možnost dosahovat stejného životního standardu, jako jejich rodiče. A to je také jeden z důvodů, proč se vyživovací povinnost rodičům stanovuje. Životní úroveň dítěte by měla být i po rozchodu rodičů zachována na stejné úrovni, jako by ji dítě mělo, kdyby se rodiče nerozešli.

Musí výživné stanovit soud rozsudkem nebo se rodiče mohou domluvit?

Detailní informace k soudnímu a mimosoudnímu řešení úpravy poměrů mezi rodiči a dětmi, mezi které obecně spadá i úprava vyživovací povinnosti, najdete v této části.

Výše částky, kterou má platit rodič na výživné pro dítě, nemusí být stanovena rozsudkem, zákon předpokládá, že rodiče budou výživné platit dobrovolně nebo že se budou jiným způsobem podílet na péči o dítě, a to od narození dítěte. 

Mnohdy je však soudní rozhodnutí potřebné (např. při rozvodu manželství, nebo pro vymáhání výživného). 

Podle čeho se určuje výše výživného?

Soud nebo rodiče samotní by při rozhodování o výši výživného měli zvážit potřeby dítěte a schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Způsob výpočtu výše výživného se může v zahraničí lišit, zpravidla bude záležet na vnitrostátním právu státu, ve kterém je o výši výživného rozhodováno.

Dle českého práva se částka výživného určuje podle:
  • podílu na osobní péči o dítě (tedy kolik času se každý z rodičů fakticky stará o dítě)
  • čistých příjmů rodičů ze zaměstnání, podnikání, důchodu či sociálních dávek
  • životní úrovně rodičů – majetek rodičů (finanční prostředky, nemovitosti, auta…) nebo využívání prostředků společnosti, v rámci které rodiče podnikají, pro vlastní potřebu
  • příjmů a ekonomické situaci nových partnerů rodičů, pokud sdílí domácnost a společně hospodaří 
  • další vyživovací povinnosti rodičů
  • nutných výdajů rodičů spojených např. se zdravotní péčí, bydlením apod.
  • způsobu, jakým se rodič podílí na dalších nákladech dítěte (mimořádné výdaje, spoření, platby za kroužky, nákup výbavy apod.)
  • doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti ČR

A co dárky a kapesné?

Je-li již vyživovací povinnost stanovena, pak ji nelze uměle snižovat nákupem dárků pro dítě, placením kapesného nebo jiným vylepšováním, co rodič dítěti poskytne. Tyto extra platby může soud reflektovat při stanovení výživného, ale nelze si tak snižovat měsíční splátky.

Výživné a úprava péče (střídavá, výlučná, společná)

Na výši výživného má vliv zejména podíl na osobní péči o dítě a výše příjmů rodičů. Má tedy vliv, zda je rozhodnuto o výlučné péči jednoho z rodičů, střídavé nebo společné péči? 

Výlučná péče jednoho z rodičů může znamenat, že se druhý rodič do života dítěte vůbec nezapojuje a čas s dítětem tráví např. jen o prázdninách („jen“ platí výživné). Jindy výlučná péče může vypadat tak, že rodič, který dítě sice nemá ve „své“ péči, dítě pravidelně navštěvuje, podílí se na mimořádných výdajích a s dítětem stráví cca 8 dní v měsíci, kdy dítěti poskytuje zázemí, stravu, veškerou osobní péči. Částka, která by se na výživné měla platit, se tak bude lišit.

Střídavá péče ani společná péče nevylučují stanovení vyživovací povinnosti. Důvodem je, že na osobní péči o dítě se rodiče nemusí podílet rovnou měrou, nebo jejich příjmy jsou natolik rozdílné, že by se životní úroveň dítěte markantně lišila v době, kdy o dítě bude pečovat matka, a v době, kdy o něj bude pečovat otec. Soud může rodičům uložit, aby si výživné platili navzájem. 

Kdo je oprávněnou osobou z výživného a komu platit?

Z pohledu českého práva je oprávněnou osobou z výživného dítě samotné, nikoli jeho rodič, k jehož rukám bývá výživné placeno. Jiné státy mohou mít úpravu v tomto ohledu odlišnou (oprávněným bývá rodič, kterému je výživné placeno).

Výživné se platí k rukám druhého rodiče do doby nabytí plné svéprávnosti dítěte (zpravidla do 18 let věku), poté se již platí přímo dítěti. Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče, pak se výživné platí k rukám státu (výživné vymáhá Úřad práce České republiky).

Výživné se platí zpravidla v měsíčních splátkách, soud může povinnému rodiči uložit, aby zaplatil jednorázovou platbu, ze které pak bude měsíční výživné čerpáno, nebo aby část platil přímo dítěti (k rukám druhého rodiče) a část pro dítě spořil.

Dítě, jako osoba oprávněná, může po nabytí plné svéprávnosti podat soudu návrh na úpravu výživného (stanovení, zvýšení, snížení nebo zrušení).

Délka vyživovací povinnosti a její zánik 

Rodiče jsou povinni živit své děti do doby, než jsou samy schopné obstarat si obživu. Připravuje-li se dítě na budoucí povolání (studuje v prezenčním programu), pak vyživovací povinnost zásadně trvá, dokud dítě nenabude 26 let. Je-li dítě nemocné nebo invalidní, vyživovací povinnost může trvat i po dosažení 26 let věku.

K prokázání trvání vyživovací povinnosti je třeba předkládat potvrzení o studiu nebo informace o zdravotním stavu dítěte.

Povinný rodič může podat u soudu návrh na zrušení vyživovací povinnosti, pokud má za to, že jeho vyživovací povinnost již netrvá, nebo když objektivně nemá možnost na výživné platit (např. sám je invalidní či nemajetný).

Jestliže se dítě vdá nebo ožení, přechází vyživovací povinnost na jeho partnera.

Při vymáhání s přeshraničním prvkem je třeba vždy sledovat hmotné právo, dle kterého bylo o výživném rozhodnuto. Stejným právem se potom řídí i okamžik ukončení vyživovací povinnosti.