Zvýšený zájem o osvojení dětí z Turecka a Sýrie

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“) zaznamenává zvýšený počet dotazů týkajících se osvojení (adopce) dětí z oblastí postižených zemětřesením v turecko-syrském pohraničí.

Adopce není pro děti postižené přírodní katastrofou dobré řešení

Následkem přírodní katastrofy může být řada dětí oddělena od svých rodičů, příbuzných nebo známých. Tyto děti především potřebují zajistit bezpečí a základní fyziologické a psychické potřeby. Zároveň je potřeba zabezpečit, aby se tyto děti nestaly obětí nezákonné adopce, únosů a prodeje a obchodování s dětmi.

Osvojení těchto dětí není vhodné a není v jejich nejlepším zájmu. Osvojením totiž dochází i právně k vytvoření nové rodiny a vztahů a zanikají vztahy k rodině původní. V současné situaci nelze oficiálně potvrdit, že dítě ztratilo oba rodiče, nebo že dítě nemá žádné další příbuzné či známé, kteří by se o dítě mohli postarat. Také nelze vyloučit, že po stabilizaci situace může být pro dítě nejvhodnější návrat do prostředí, které dobře zná a je jeho domovem.

V České republice se nachází stále mnoho dětí, o které se nemůže vlastní rodina z nejrůznějších důvodů postarat. Pokud uvažujete o tom stát se pěstounem, kontaktujte příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa vašeho trvalého bydliště (oddělení sociálně-právní ochrany dětí). Sociální pracovníci s vámi pohovoří o vaší motivaci stát se pěstouny, o vašich představách o dítěti a zodpoví případné dotazy. Bližší informace můžete nalézt také zde budinpestoun.cz/

Děkujeme všem, kteří mají zájem dětem z Turecka a Sýrie pomoci. Adopce těchto dětí však není cesta.

Informaci o pomoci dospělým i dětem, které se ocitly v těžké situaci v důsledku zemětřesení, najdete například na stránkách charitativních organizací:

Vymezení nevhodnosti osvojení dětí postižených přírodní katastrofou z pohledu mezinárodního práva

Hlavním zájmem by nyní mělo být bezpečí dětí a jejich evakuace z oblastí zasažených zemětřesením. Jejich přemístění z nevhodných podmínek by nemělo být zaměňováno za mezinárodní osvojení, které je mnohem radikálnějším opatřením – změnou osobního stavu dítěte. Osvojení by mělo být vždy provedeno v nejlepším zájmu dítěte s ohledem na jeho základní práva a současně musí být zajištěny všechny záruky souladu s právními normami, aby se zabránilo, mezi jinými, únosům, prodeji či obchodování s dětmi.

Úmluva o právech dítěte stanoví jasné principy ochrany dětí. Osvojení dítěte v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do pěstounské nebo osvojitelské rodiny nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ.

Navíc haagská Úmluva z 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „Haagská úmluva 1993“) poskytuje ochranu dětem a jejich rodinám proti rizikům nezákonného, nevhodného, předčasného či špatně připraveného osvojení do zahraničí.

Je na místě (a je doporučováno Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého), aby smluvní státy při mezinárodním osvojení dbaly zvýšené opatrnosti a předcházely nesouladům se zákony při veškerých zahraničních procesech osvojení dětí uprchlíků a dětí, které jsou v důsledku přírodních katastrof v domovských zemích přemístěny do zahraničí.

V duchu výše uvedeného je zřejmé, že v době přírodní katastrofy musí mít nejvyšší prioritu pokusy o znovusjednocení dětí s jejich rodinou. Mělo by se předcházet předčasným a neřízeným pokusům organizovat osvojení dětí do zahraničí. Humanitární katastrofa jako zemětřesení by se neměla stát důvodem pro obcházení základních zásad pro bezpečné osvojení. Osvojení je možné pouze pro děti, u kterých je možné prokázat, že jsou tzv. právně volné (např. u kterých existuje jasný důkaz, že jsou osiřelé a bez dalších příbuzných, kteří by o dítě mohli pečovat). Je prvořadé, aby totožnost těchto dětí a jejich rodin byla jasně prokázána a jejich sociální, právní a rodinný status byl plně ověřen státními orgány. U většiny dětí z oblastí postižených zemětřesením to v tuto chvíli však není možné zaručit.

Důvodem pro takovou opatrnost je vyhnout se situaci, kdy bude dítě svěřeno do péče budoucích osvojitelů, začne se na ně navazovat, přičemž však bude později nutné proces osvojení ukončit kvůli právním překážkám nebo nezákonnému postupu, což by znamenalo velkou újmu pro dítě a trápení pro rodiče i osvojitele.

Zpět